Medialni partner
 
 

Anketa

Navštěvujete někdy školení z oblasti soft skills?
22.67%
Ano, velice rád i na vlastní náklady.
21.33%
Ano, ale ne na svoje vlastní náklady.
16.00%
Ne, ale rád bych, kdyby byla levnější.
40.00%
Ne, nikdy bych něco takového nepodstoupil.
 
 
Reklama
Chcete tady mít svou reklamu?

Pro více informací kliknete zde

 
 

Mediální výchova dětí (3. část) aneb co vědí děti o reklamě

ONDŘEJ SEDLÁČEK: Zhruba před dvěma měsíci jsem na tomto portálu komentoval vzdělávání nejmladší generace v oblasti médií, potažmo marketingu a související problematiky. Vyslovil jsem názor, že výuka Mediální výchovy je „popelkou“, stejně jako jsem narazil na markantní nedostatek informací o médiích, reklamě ap. ve výuce celkově.
PŘEDCHOZÍ ČLÁNKY:


Před několika dny jsem měl tu čest osobně diskutovat se žáky na druhém stupni základní školy v rámci semináře na téma „reklama“. Kromě mnoha jiných, zajímavých postřehů a dotazů zmíním v tomto článku ty, které se mi zdají pro naše téma zásadní.

DĚTI TUŠÍ, CO JE REKLAMA…

Navštívil jsem jistou menší základní školu ve východních Čechách. Škola má oba stupně, semináře se zúčastnily zhruba tři desítky žáků od 5. do 9. třídy. Kromě toho, že jsem byl překvapen celkem vysokým zájmem o dané téma, zarazilo mě, že mnohdy jsou děti obeznámeny poměrně slušně s detaily, přičemž základní principy / východiska jim naopak unikají. Výklad jsem začal jednoduše: Víte, co všechno je reklama? Odpovědi všech věkových skupin byly poměrně trefné. Avšak na dotaz, co všechno by se mohlo považovat za prvky reklamy ve třídě, kde se seminář odehrával, již tolik dětí nereagovalo. Několik odpovědělo obecně, že reklama je nějaké zboží – například oblečení. Po upřesnění dotazu jsme se však dobrali k řešení, že většina zboží – například to oblečení – nese nějakou stopu působení reklamy. „Třeba ty nášivky…“ Ano, termín logo je pro děti vzdálený, značka příliš obecná. Přesto jejich existenci vnímají, i když spíše jako běžnou součást produktu. To se však záhy změní – viz psychologické a sociologické vývojové zákonitosti.

Další částí mého výkladu bylo pár slov o marketingu. Pojem je známý, ovšem většinou bez hlubší asociace. Se zájmem jsem vyslechl několik variant překladu tohoto pojmu. Hned v prvních třech odpovědích zaznělo, že jde o „něco s obchodem“ a „něco s prodejem“. Nastínil jsem tedy význam tohoto slova a lapidárně popsal hlavní „marketingové cíle“. Celkem snadno žáci přijali i rozdíl mezi marketingem a reklamou. Stručně jsem nadnesl i „model 5P“. Pro starší byl překvapivě stravitelný a sami přicházeli s konkrétními příklady, které se k tomu vázaly.

…ZNAJÍ A VNÍMAJÍ MNOHÉ REKLAMNÍ PROSTŘEDKY…

Z teoretické šedi jsem se přesunul ke konkrétním reklamním prostředkům. Celkem bez problémů mi jich žáci všech věkových kategorií vyjmenovali pestrou škálu: billboard, vývěsní štít („nad hospodou – jaký maj pivo…“), televizní spot, leták a mnoho dalších.
Trochu problém nastal v situaci, když jsem se dotázal na reklamní / dárkové předměty. Marně jsem se jim snažil vnutit myšlenku, že firmy v rámci své propagace rády „rozdávají“. Pravděpodobně však již „dárky“ berou jako běžnou součást nákupu (nebo šatníku, domácností apod.), tudíž je za reklamu nepovažují. Nechal jsem kolovat několik katalogů s dárkovými předměty a můj předpoklad se potvrdil.

Velmi jasné povědomí měli žáci i o reklamě na sportovním poli. Loga a reklamní plochy na hřišti, na ledě apod. vnímají, sledují. Opět však spíše jako „kulisu“. Na druhou stranu na dotaz, proč se na stadionech značky objevují, odpověď podali poměrně přesnou: „Sponzorují je…“, „Platí je…“ Úsměvné však je, že z jejich pohledu jde o jednoznačně bohulibou činnost, nikoliv o velký byznys…

…OVŠEM NETUŠÍ, CO JSOU MÉDIA A KOMUNIKACE

Dalším tématem debaty byla provázanost komerční komunikace a médií. Začal jsem otázkou, kdy se reklama vlastně objevila. Většina žáků byla přesvědčena, že to bylo teprve nedávno: „v minulém století?“. Postupně jsem publikum přesvědčil, že jisté formy reklamy jsou tu odnepaměti. Děti se s tím dokázaly ztotožnit, ovšem přesně to vypovědělo o faktu, že prodejní a obchodní techniky, „skrytější“ formy marketingových aktivit případně „imageové“ kampaně jsou pro ně velkou neznámou. A to je jistě varující.
Avšak zpět k médiím. Ačkoliv se pedagogové dušovali, že Gutenberga a knihtisk probírali již dávno, žáci to umě maskovali. První tisk novin a knih umístili do 20. století. Sblížení reklamy a médií by tedy vydalo na několik samostatných seminářů. Poté jsem se přesunul ke komerční komunikaci a jejím podobám. Na dotaz, zda jde o komunikaci jednostrannou či dvoustrannou, jsem odpověď nedostal. Především proto, že moje otázka nebyla pochopena. Když jsem ji však detailněji vysvětlil, žáci byli v obraze. A jednoznačně vedla komunikace obousměrná - internetová: Facebook a další portály. Smysl a cíle, které těmito cestami firmy sledují, jsou však dětem – paradoxně velmi aktivním respondentům internetových marketingových snažení – velmi vzdálené. Lze to shrnout zhruba takto: „Když jim odepíšu, zařadí mě do slosování a já můžu něco vyhrát…“ Samy děti pak potvrdily, že nákupy přes internet u nich nejsou výjimkou.

DĚTSKÁ NAIVITA NEBO NAŠE NEZODPOVĚDNOST?!

Přejme dětem bezstarostný svět, beze sporu, ale dejme jim i nějaké rady. Kromě jiného, výše uvedeného, třeba právě vzhledem k nákupnímu chování: „spotřebitelským soutěžím“, „věrnostním“ („loyalty“) programům atd. Pro informaci: schválně jsem debatu stočil k otázce, zda jejich rodiče využívají „klubové karty“ – například Billa club (Billa je nedaleko). Byl jsem ujištěn většinou přítomných, že programy znají a v rodinách jsou využívány. Klady ani zápory členství však děti popsat nedokázaly. Zde by jistě bylo přinejmenším vhodné, kdyby se jim jisté osvěty dostalo. Z domova se toho, bohužel, většinou nedočkají.

Jako jeden z posledních okruhů naší debaty o reklamě – jmenuji jen k našemu tématu relevantní momenty – jsem se pokusil zmínit i jistá omezení na ochranu spotřebitelů, která jsou v kodexech a v zákonech stanovena, například právě vzhledem k dětem. Zde jsem narazil na pole (doslova) neorané. A to myslím, že k růstu nové, svobodné a občansky odpovědné generace určitě nepřispívá.
Jak tedy dále?

Ondřej Sedláček


Autor článku  Jana Girgašová  Vydáno  07.12.2010  Komentáře k článku  Diskuse (0)  Odeslat známému  Odeslat 
Sdilet
info Hodnocení návštěvníků ( 3 )
... hodnotim ...
   
Diskuse ...
Mediální výchova dětí (3. část) aneb co vědí děti o reklamě
ONDŘEJ SEDLÁČEK: Zhruba před dvěma měsíci jsem na tomto portálu komentoval vzdělávání nejmladší generace v oblasti médií, potažmo marketingu a související problematiky. Vyslovil jsem názor, že výuka Mediální výchovy je „popelkou“, stejně jako jsem narazil na markantní ned ...
Vložit nový Příspěvků (0) Účastníků (0) od 07.12.2010
 
 

E-NEWSLETTER

Přihlaste se k odběru novinek.

 
 

Kalendář akcí ...

Kategorie akcí ...

 
 
Tagy ...
Nejnovější videa ...
video video video video
video video video video
video video video video